Pointers❤️🤍🖤 do toho! Nevzdáme to🏀!!!
Dnes u nás na Basketpointu skončila sezona. Ta soutěžní. Byla čtrnáctá. Krásnými zápasy a předáváním medailí tě nmejmenším benjamínků v naší unikátní Junior Basketpoint Lize.
O bilanci úspěchů a byla jich letos rekordní sbírka se ale tentokrát podělit nechci. Chci poděkovat a smeknout před kluky, kteří s naším klubem a basketbalem strávili někdy i více než deset let a dnes odehráli možná poslední zápas své soutěžní sportovní kariéry. Kategorie U19. Odvetný zápas a pokus o nemožné v Hradci Králové, který jsem si nemohl nechat ujít. Znamenal pád z ligové soutěže. Ve sportu jsou zázraky možné a na domácím kurtu se jeden dnes odehrál, když v ne nepodobném zápase naši mladší šikulové obrátili třicetibodový deficit ze sobotního zápasu a v sestavě devastované zraněními si ligu po neuvěřitelném výkonu uhráli. Ohromné emoce. Na plubovce i mimo. Slzy radosti na jedné, zklamání na druhé straně. Zázrak v Hradci se ale nekonal. Soupeř byl zralejší, starší, urostlejší, prostě lepší. Nemohl jsem si nechat ujít vidět naše bojovníky bojovat. Někteří hlásili už předem, že to může být derniéra. Bojovali nádherné a od zázračného vítězství je dělily minuty. Šimon tu bitvu odskákal nakonec čtyřmi stehy na okem. Nepustil soupeře do koše. Ale blo to nechtěné a k našemu sportu taková zranění bohužel patří.
U19 teď tedy ligu nemají, ale i tak je mám za šampiony. Je zvláštní vidět, že ještě nedávno jejich spoluhráči stejně staří kamarádi z této party z Město Frýdek-Místek mají ve stejném čase na krku zlaté medaile. Jsou mistři republiky. Nosí ale jiné dresy. Dresy Děčína. Musím jim blahopřát. Vyhráli. Mám ale problém s tím, že jejich odchod znamenal faktický rozpad družstva a mnohaleté práce realizačního týmu. V plné sestavě jsme měli hrát kvalitikaci o extraligu a pak v ni bojovat o stejné vavříny jako daleký Děčín. Kde by vlastně Děčín, město basketbalu byl bez těchto kluků a dalších rekrutů z Moravy? Všechno to začalo vlastně ještě o rok dříve odchodem jiného staršího kluka. "Velkokluby" si začaly všímat, že ten ještě nedávno naprosto neznámý Basketpoint, nový klub na scéně vychovává šikuly a stoupá v tabulkách hodně vysoko. A začali natahovat ruce po našich dětech. S nabídkou extraligy a "zářivé budoucnosti" českého profesionála. Stejné extraligy, do které jsme měli namířeno. V plné sestavě a s velkým odhodláním a tisícovkami hodin dřiny společné práce.
Nestalo se. Došlo k destrukci. Prý je to ve sportu při selekci talentu zvykem. Ano je, vidím to. Teď ale chci, ať vidí sportovní veřejnost a opravdoví fanoušci sportu i to, o čem mluvím a proti čemu bojuji od začátku svého angažmá v basketbale - demontáže klubu na periferii přetahováním a nebojím se říct vykrádáním těchto klubů lovci výsledků. Běžná praxe, která ovšem devastuje mapu basketbalu už léta. Po odchodu zmíněných hráčů to zabalili i jejich kamarádi a zůstala lavička. Bylo fajn, že tak prostor dostali další hráči a byli v nové roli zachránců kategorie úžasní. Jenže vzhledem k tomu, že pracujeme výhradně s dětmi z našeho města, není to bezedná studna a lavička nebyla nekonečná. Navíc se přidala zranění, v nejnevhodnější části sezony a zákonitě musel následovat výsledkový propad. U kategorie, kde jsme oproti všem názorům odborníků věřili ve velké věci.
Jestli kluci po dnešní prohře a zařazení do suterénu soutěží budou chtít pokračovat je velká otázka. Mají velkou kvalitu a zápasy, kde by vítězili o 100 bodů je už asi lákat nebudou. Odpověď zjistíme brzy, nebudu jim ale mít za zlé, když "vyletí z hnízda". Sportu obětovali hodně a i když teď skončí se soutěžením nebo vyrazí jinam, oni svou lekci do života dostali. V přípravě, v zápasech. Ví co je to prohra a jak bolí, znají pocit různých forem křivdy, ví jak důležité i vrtkavé je štěstí, znají euforii z vítězství. A hlavně, jsou už provždy sportovci. Nebojím se o ně.
Cítím odpovědnost za momentální stav tohoto torza původní sestavy ale nelituji svého rozhodnutí zachovat klub čistě pro děti z našeho města. Nikdy jsem se tím netajil. Kdybych přijal v minulosti nabízené posily odjinud byli bychom velmi pravděpodobně úplně jinde. Naše děti by ale nehrály. Vaše děti, milí rodiče by nehrály. Hrály by posily kdovíodkud. Zájem o péči našeho realizačního týmu je velký. Dělají to tak všichni jak už jsem napsal. My ne.
Oblíbený název těchto klubů - sběratelů talentu - je „akademie“. Mají jedno společné, piplat se s těmi nejmenšími je pod jejich úroveň nebo ví velmi dobře, kolik je s tím práce. Nebo možná neví, protože to ve své zahleděnosti do extralig, eurolig, eurocupu, hyperlig a jak se to všechno jmenuje nikdy nezkusili. Oni totiž umí „nakupovat talent“, hotové perspektivní hráče. To jim stačí. Mají výsledky a pomáhá to i u přidělování dotací v systémech nastavených opravdu nekonečně tupými a nekompetentními politiky. Ceny dle regulí našeho (ne)slavného svazu u přestupů mládeže jsou směšné. Nereflektují vynaložené prostředky a už vůbec ne energii trenérské party a všeho co stojí za jejich prací. Je to vlastně taková krádež v mezích zákona. A zákon určuje gang těchto "velkoklubů". Krádež ale zůstane krádeží a obětí leží na místě činu opravdu hodně. A to nepočítám demotivaci trenérů.
I tak budu věřit dál naší cestě. Je čistá a stejně čistou budu chtít zachovat naši rodinu Pointers, i když se to ve sportu prý dnes už moc nenosí. Že nás lidé v tomto postupu nechápou, je jistě moje chyba, ale budu doufat, že někdy pochopení ti přemýšlivější dojdou. Sport je „jen" prostředek, není to cíl.
Sportu zdar! Byla to parádní sezóna. Se smutnou tečkou ...
(zn)
