Maly Basketpoint serial o Sportu s velkym "S" nejen ve Frydku-Mistku
dil I - vyuzivani existujici infrastuktury
Asi je jina doba, ale ja pamatuju, jak jsme zamlada museli prelezat ploty, at se dostaneme na skolni hriste, odkud nas zase vyhaneli skolnici, skemrali jsme vetsinou bez uspechu u vratnych a spravcu at nas pusti behem prazdnin do skolnich telocvicen a ruznych heren. Dokonce jsme jednou s mym kamaradem Petrem vylomili dvere do herny na pingpong na prumyslovce at si muzeme zahrat pinec. Skoncilo to obrprusvihem na VB (verejna bezpecnost=policie te doby) :-/ … Doma se moc nezmenila, alespon v tom, ze vetsina skolnich zarizeni zustava pres prazdniny zavrena. A povidacky o tom, ze deti jsou radeji doma na pocitacich a hrach si tak sami prizivujeme a vytvarime falesna neperavdiva alibi. Deti si chteji hrat a sportovat v realnem prostoru. Svedci o tom zajem nejen nasich sverencu travit cas v telocvicne, kterou mame otevrenou jak o letnich prazdninach tak ted v case Vanoc. Vlastne porad.
Basketpoint arena. Vzdy ji oznacujeme jako "mestskou". Nejen proto, ze mesto prispelo pri jejim vzniku penezi nas vsech (coz mimochodem u vsech skolnich zarizeni a zarizeni Sportplexu plati ze 100%), ale predevsim proto, ze je k dispozici v prve rade detem mesta. Vcetne doprovodne pece treneru, kteri zde pracuji a raduji se z plodu sve celospolecensky podcenovane prace. "Papirovym" majitelem arealu je klub, ale na rozdil od Sportplexu a skolnich mestkych zarizeni, nemame armadu uredniku, udrzbaru, technickych a administrativnich kadru a manazeru. Ani neomezeny rozpocet. Proste se snazime o nas/mestsky areal postarat sami. My treneri. I za financni pomoci mesta, jakkoliv nedostatecne a nesrovnatelne nizsi nez v pripade kterekoliv skoly nebo jineho mestskeho zarizeni.
A proc jsem tento clanek napsal? Protoze k nam privedl Benjamin na Vanoce navstevu, sveho spoluhrace z GBA akademie, kde ted hraji spolecne basketbal a pripravuji se v tomto unikatnim projektu na sportovni karieru na univerzitach v USA, Pašu z Ukrajiny, z Donecke oblasti. Domu na Vanoce nemel kam. Tak je u nas. Doma i "doma" na Basketpointu. A Paša pri povidani u dnesni snidane vysvetloval, jak fajn je, ze u nas muzou behem prazdnin deti (a take on sam) jen tak trenovat a hrat si na nasi/mestske hale. S rodici i bez. Ze u nich na Ukrajine ve starych a malych skolnich telocvicnach zavirali a nikoho nepousteli nejen o prazdninach, ale i v pripade ruznych uklidu, uprav i v nepredvitelnych neavizovanych terminech, jen aby se nemusel o deti nekdo starat nebo na ne dohlizet. Pasha rekl presne: "Ucitele o nas po skonceni skolnich hodin absolutne nemeli zajem ..." Chudaci Ukrajinci ... Tedy v pripade Pashi deti z dvacetitisicove obce Soreck, drive padesatitisicoveho mesta horniku Dzerzhinska.
zn
PS A je moc fajn, kdyz se na Vanoce do sveho rodiste na navstevu vraceji krajanci ze sveta a privedou sve deti a nestydi se prijit na navstevu, klidne i zapojit do rizenych treninku, tak jako treba v techto dnech brachove Erel a Elliot z Francie, deti jedne nejmenovane basketbalistky z Frydku-MIstku, trenerky, ktera byla zase na zacatku basketbalove kariery mych deti. V tom je sport jedinecny! Slov neni moc treba ...
