5.ZS je jedinecna v rade aktivit. To, jak se stara o deti z vyloucenych lokalit je jedna z nich. Spadovy osud a zneho pramenici narocna prace hodna pozornosti i obdivu pedagogickeho sboru ale i vedeni teto skoly. Stejne tak jak nas kouc Kamil Korinek nemuze chybet u zadne fotbalove detske akce ve meste i tentokrat byl arbitrem utkani. Ctvrtek byl totiz po roce, ktery utekl strasne rychle opet dnem tradicniho fotbaloveho zapasu kluku z ulice Miru - "snedych demonu", ktere dobre zname z nasich palubovek na jedne strane a jejich spoluzaku z „petky“ na strane druhe. Demoni vs gadzove ;-). V minulosti mely ochozy pestrobarevnejsi obsazeni. Nechybela tehdy ani TV Polar a zastupci politickeho tabora Piratu, kteri se v ramci vedeni mesta starali o socialni temata. Tentokrat jsme s panem reditelem zakladky a terennimi pracovniky socialniho odboru zustali jako gadzove osamoceni mezi mladymi i starsimi obyvateli „Mirovky“. Pri pohledu na velmi sikovne stale jeste deti mi ale bylo smutno. Hrali vyborne a predvadeli na asfaltovem hristi nejen fotbalove kousky, ale i gymnasticke vlozky a oslavy golu saltem a i kdyz nakonec se svymi spoluzaky, kteri fotbal pravidelne trenuji prohrali 3:5, je zjevne, ze za tech par let, co se potkavame se po opusteni nasich rad posunuli zase o kousek blize „peklu“ a my prohravame ten hlavni zapas. O jejich budoucnost. Staci si vymenit par slov o tom jak travi volny cas a je jasne, kam maji namireno.
Budeme se ale snazit dal. Z poctu ca 40 kluku, kterym jsme se venovali se uchytili u sportu presne dva a ja rikam, ze to i tak stoji za to. Rozdily mezi temi, kteri uverili, ze jim sport pomuze a temi, kteri to vzdali a pridali se ke "sve vetsine" jsou zrejme na prvni pohled. Jednoduche to rozhodne nemaji, i kdyz pomoci, kterou jim nejen u nas nabizime neni malo. Magnetismus osudu vlastnich rodin, kdy otcove jsou vetsinove ve vykonu trestu nebo na kratke prestavce pred nastupem, s maminkama to moc odlisne neni a drogy u dvanactiletych kluku uz nejsou jen kulisou tech starsich zkusenejsich, ale soucasti denni rutiny. Pak neni divu, ze i za nami chodi rodice a kladou tu pro me neprijatelnou otazku „proc tady trpime ty cikany“ …
Tak my je budeme nejen trpet, ale budeme se tesit, ze si zaslouzi sve mista v souteznich tymech a zase vybehnou v dresech Pointers do souteznich zapasu. At uz fotbalovych nebo basketbalovych. Treba se nepletu a prospeje to nam vsem. A jestli se pletu neni nam pomoci ...
zn
