Seriál Basketpointu o sportu s velkým „S“
Díl V - Honba za výsledky a "kukačky" v dětských klubech
Z posledních dílů "Basketpointu o sportu s velkým "S" je zřejmé, že téma financování sportu je v našem městě zajímavé zejména tehdy hrozí li jakákoliv změna zavedeného stavu, respektive omezení nebo dokonce ztráta vlastních výhod. Potřeby nebo názory "těch druhých" už tak moc podstatné nejsou, hlavní je zachovat si své "zasloužené výhody".
Nezvratná fakta a čísla ztrácejí svoji vypovídající hodnou v krvavé pěně emocí spojené s (ne)dotknutelnosti daného sportu. A osobitá nároková logika některých účastníků diskuze je pro mě stejně tak odzbrojující jako neuchopitelná.
I přesto si dovolím postupně doplňovat další informace, tentokrát o příslušnosti sportovců k našemu městu. Dětských sportovců. Město Frýdek-Místek pracuje v rámci rozpočtového určení daní s penězi určenými pro své občany. Spravuje je k naší společné spokojenosti, někdy tedy spíše spokojenosti vybraného velmi omezeného vzorku populace, který si tentokrát raději nedovolím specifikovat, ať nevzplanou emoce, ve kterých shoří schopost vnímat obsah dalších sdělení.
Snad se nemýlím, když do kategorie "občan" řadím i naše děti. O co tedy jde?
Město Frýdek-Místek přiděluje spolkům dotace bez zveřejnění nebo spíše existence kritérií pro jejich rozdělování a také, že penězi pro děti a mládež hradí odměny profesionálních sportovců už víme. K tomu se teď vracet nechci a zaměřím se výhradně na děti a mládež, tedy tak jak je definuje převážná většina sportovních svazů a snad i zdravý rozum - tedy mladí lidé až do věku dosažení dospělosti = 18ti let. Chci poukázat na skutečnost, že sportující děti ve spolcích jsou často kluci (možná i holky) přetažení z klubů z okolních obcí (k časté nelibosti obyčejné dobrovolných trenérů v těchto menších klubech, kterým se často odchodem lídrů družstva rozpadají) a na místo mladého občana Frydku-Mistku přichází hrát trošku nebo více šikovné dítě. Nicméně je odjinud, není občan Frydku-Mistku a odčerpává tak nejen prostor v sestavě ale i prostředky určené právě našim dětem. Zdravá konkurence? Možná ano, ale jen potud, pokud je pro ty, kteří místo v sestavě nemají nabídka jinde. Nabídka, která je u sportu udrží. Možná i jiného sportu.
Řekl bych, že to bychom na úrovni řízení města měli chtít - udržet děti u sportu a zdravého životního stylu.
Naši radní (kteří jsou mimochodem v brutálním střetu zájmů, jako funkcionáři klubu, kterému jsou tyto praktiky vlastní) prohlašují, že není třeba dalších fotbalových klubů, ale zároveň z toho "svého" (ne, není "jejich" i když ho tak často nazývají) děti vyřazují a moc je nezajímá kde skončí. Asi je to napsáno příliš složité, ale pokud více jak polovina hráčů družstva je odjinud, mezi nimi pak ještě pár zahraničních hráčů především proto, aby trenérům zajistili výsledky, protože trenéři přece chtějí vyhrávat a vedení našeho města mimo jiné na stránkách Zpravodaje zmiňuje že bude výsledky odměňovat!, domnívám se, že je něco špatně. Frydek-Mistek, tedy magistrát našeho města myslím nemá roli koordinátora rozvoje talentů a excelence daného sportu nebo disciplíny, ale roli rovného distributora prostředků svým občanům. Výsledky samozřejmě těší ty méně zasvěcené, ambiciózní rodiče jsou rádi, když vidí své děti vyhrávat, dětem to otvírá cestu do vyšších soutezei, ale ... ale vytrácí se role města, vzniká iluze potřeby jakéhosi koordinátora sportovních úspěchů. Méně šikovní, děti a co hůře, jejich rodiče, se stydí za neúspěch, útrpně mlčí nebo ještě hůře doma své dítě vyšikanují že se musí více snažit.
Jestli je ambicí městského nebo jakéhokoliv klubu vyhrávat a funkcionářům i trenérům je jedno koho mají v sestavě, je to jejich výsostné rozhodnutí. Jejich věc, jejich koncepce. Žádosti o podporu ze strany města mohou ovšem požadovat pouze pro naše občany, naše děti, ne "krajánky", kteří přinášejí body a góly. A třeba i dobrou náladu do ochozů. Ty můžeme společně nosit na ramenou, ale v rozpočtu by na ně místo být nemělo. To, ať si řeší klub ve své režii. Je li ambice klubu trénovat a pracovat s dětmi z našeho města, nechť je podporován. Jestli shání hráče odjinud, pak ať si problém financování řeší nezávisle na městě přinejmenším v proporci k počtu cizích hráčů. Je to špatná úvaha?
Nemám ale odpověď na všechny otázky. Nabízí se třeba taková, jak s dětmi z obcí, kde nemají tělocvičny, atletické stadiony ani zimní stadion nebo bazén (ten vlastně nemáme ani u nás …).. Rozhodně netvrdím, že by tyto děti neměly sportovat. Protože ale jejich domovská obec získává daňové kvóty i na ně, měly by je podporovat v jejich snažení i za hranicemi obce. Jednání o takové podpoře určitě není snadné, ale máme přece výbory, komise, obce spolu komunikují, tím spíš, jestli jsme sousedé. Zatím žáden takový záměr nevidím. Vždyť my se neumíme domluvit ani co s dětmi, které jsou od nás z města a sportovat u nás chtějí. Proč to říkám?
V zápisech ze zasedání komise ani výboru pro sport takové úvahy ani přípravy nevidím. Nevidím tam ostatně téměř nic, co by směřovalo k řízenému rozvoji sportu nebo nabízelo pomoc existujícím nebo nově vznikajícím sportovním spolkům. Čtu pečlivě každý jeden zápis, s některými členy se bavím a ti mi zdráhavě sdělují, jak schůze probíhají. Je to smutný příběh. Nechápu …
Může zaznít námitka, že i od nás, z našich klubů ve městě odcházejí děti do lepších soutěží a za "lepším". Věřte mi, že se to těmto naborujicim klubům vyplatí, nepřetahují k sobě jen tak někoho a dělají to tak „dobře", že to nemá žádnou zpětnou vazbu na rozpočtování obcí a měst. Je to prostě kšeft, kdy hráč = budoucí příjmy klubu, ať už transferové nebo v idylickém případě probuzení zájmu diváků o výkony daného spilmachra na domácím hřišti. Z těchto transakcí město neinkasuje žádné prostředky a tabulkové kompenzace se často ztrácejí ve vyměňování vzájemných laskavostí mezi bafuňáři. Město nečinně kouká, když u nás ve Frydku-Mistku kvete tato spolupráce baňářů, agentů a skautů, kteří si zařazuji do našich družstev své dětské a mládežnické „klienty“ odjinud včetně Polska, Ukrajiny a výjimkou nejsou ani africké země (o čemž může asi hodně vyprávět člen výboru pro rozvoj sportu trenér Petr Němec v jeho karvinském angažmá), rozvíjejí v aktuálních soutěžích z velké části placené městem a později přesouvají jinam, Říká se tomu prý „spolupráce". Prospěch z ní mají ovšem jen tito bafuňáři, do budoucna možná hráči, město rozhodně ne. Něco o těchto praktikách v Basketpointu víme z první ruky. Náhodou jsme kromě ukrajinských rodin ubytovávali několik kluků z Ukrajiny u nás v areálu. Nezištně. Byla to divoká doba začátku války. Dotace jsme odmítali. Odmítali jsme se podílet na přehnaném zatěžování rozpočtu tam, kde skutečné náklady spočívaly v trošku větší spotřebě vody, elektřiny při vaření a troška náhradní rodičovské péče o kluky ať nestráví celý den v posteli a uklízejí po sobě. Měli jsme dojem, že prchají před válkou a potřebují pomoc. Jako zázrakem měli na Lipině zařízený fotbal a my jim chodili i fandit. Pravda byla jak se později ukázalo trošku jiná. Jejich skauti našli nás, areál pár kroků od hřiště s blázny, co měli dojem, že pomáhají lidem v zoufalé tísni. Přitom šlo jen o kšeft, jak dobře prodat svého hráčského klienta .... Jednoho dne kluci zmizli. Beze slova vysvětlení, bez poděkování. Prý se někteří chytli v Baniku 🙂. Tak ať se jí m daří. Až později jsme zjistili jména lidí, kteří za tím stáli ...
Nemám nic proti charitě a myslím, že i město by mělo vybalancovávat sociální nerovnosti a pomáhat tam, kde se osud k některým lidem nezachoval nejlépe. Ale jde o proporci takové pomoci, rovnováhu. A samozřejmě o motivy. Pomáhat dětem, které jsme přivedli z Lučiny, Sedlišť, Raškovic, Fryčovic aby se za 3 roky za peníze našeho města „kluci ohráli“ a pak je bezplatně posunout do nějakého velkoklubu a zajistit příjem svému agentovi do kategorie "nezištná pomoc" nepatří ...
Dovolím si doufat, že nebudu opětovně podezírán z nějakých klubových nebo snad dokonce osobních zájmů. Jde mi o otevření diskuze a názor těch, kteří se v klubech angažují a problematiku chtěných i nechtěných přestupu znají. I my se věnujeme dětem ze sousedních obcí, nicméně, ve městském formulářů žádosti o dotace jsme jasně napsali že pro tyto děti podporu nežádáme. Na druhé straně - potenciální „hvězdy" a posily, které se nám nabízejí odjinud zejména proto, že náš klub dnes disponuje výjimečným konceptem přípravy hráčů a špičkovým trenérským kádrem, který je součástí reprezentačniho realizačního týmu. odmítáme s tím, že jsme klub, který je financován z prostředků města a usilujeme o posílení regionální identity a poctivého klubismu. Je to běh na dlouhou trať, ale této koncepci věříme. Má pomoci právě městu ve kterém společně žijeme. A lídry se vychovávat taky daří, ty město jistě potřebovat bude.
Do budoucna počítáme se spoluprací s našimi přáteli z Příbora, které směle názvu "městem basketbalu", ale ani tak zde ve slabších ročnících děti nemají možnost hrát vlastní soutěže. Přece jen je basketbal kolektivní sport a 15 kluků je na jedno družstvo minižáčků třeba. Příbor pomáhá zase nám. Máme odtamtud superkvalitniho kouče Máru Slováka, který toho stihne neuvěřitelně hodně s našimi dětmi i s organizací chodu klubů a soutěží (a určitě bych neměl zapomenout na zpracovávání podkladů do tabulek :-)). Rádi si navzájem pomůžeme a opět platí, peníze na takové hráče od města rozhodně inkasovat a používat nebudeme.
Tak co s tímto tématem?
zn
PS Nazývat sportující děti „kukačkami“, ať jsou odkudkoliv je trošku přísné a omlouvám se všem, kterých se to týká. Snad to napomohlo dočtení příspěvků až do samého konce. Inspiroval mě jeden pán radní s užitím tohoto výrazu, které tak trošku nepříhodně použil pro „domácí ptactvo“ z našeho společného hnízda se jménem Město Frýdek-Místek 😉 ...
PPS Pro ty mladší, úvodní foto je z legendárního oskarového snímku českého režiséra Miloše Formana, který zpracoval podle knihy Kena Keseyho "Přelet nad kukaččím hnízdem", nebo taky “Vyhoďme ho z kola ven”, kniha která má v úvodu památnou větu o "dracích, kteří neexistují a i přesto jsme občas přivedeni k jejich doupětům ..."
