Říká se, že není nic staršího než včerejší noviny. Zpravodaj "leden 2024" je ještě starší, ale pachuť po přečtení článku podepsaného René Stejskalem zůstává. Proč? Píše se tam o Basketpointu, kterému POSKYTLO město 17 milionů, stát a kraj POSKYTL další desítky milionů na výstavbu haly a také o tom, že máme procentuálně nejrychlejší trend růstu podpory a nakonec nám sděluje pan primátor svůj souhlas s názorem, že "navyšovat jen jednomu klubu prostředky nemůžeme".
Je to zvláštní článek. Přátelé se mě ptají, jestli je pravdivý. Odpovídám, že ano. Nejedná se o žádnou fake news. Ale tleskat nehodlám. Nejedná se o fair play novinařinu. Slovíčko POSKYTLO mírně řečeno zapáchá neúctou. Sdělení totiž jaksi opomíjí, že onen Basketpoint strávil nekonečné stovky hodin při guglování, hledání možností, partnerů a formulování žádostí o poskytnutí dotačních zdrojů pro děti našeho města. Abychom městu pomohli rozšířit sportovní infrastrukturu. Už jsme se nechtěli dívat na to, že se nic neděje a rozhodne nikdy nechodili s nataženou rukou. Přinesli jsme peníze, energii, vložili spoustu práce, přinesli řešení. A vše dotáhli do snad zdárného konce. Tedy spise zacatku projektu, ktery uz dnes sdružuje děti i dospělé pod názvem Pointers Family. Nikdo z nás není ani profík na POSKTOVÁNÍ dotací, ani ekonom, ani stavař, jsme trenéři, bez štábu asistentů a odborníků. Ano, radami nám lidé na městě pomáhali často. Laskavě a odborně. Úředníci. Dnes mnozí přátelé. Město dříve i mezitím během více než třiceti let hodně slibovalo, ale moc toho pro sportovce nepostavilo ani nezajistilo. A Polárka, která tedy stojí vznikla za naše městské peníze a za neuvěřitelného přehlížení možnosti „POSKYTNUTÍ" státních a krajských dotačních peněz. A za souběžně řízené devastace centra města - poříčí Ostravice - ohyzdnou Frýdou. Tak jaképak POSKYTLO? Při vlastní výstavbě trenéři během korony v montérkách, gumákách, v mrazu, dešti nebo na úporném sluníčku s příchodem léta den co den pomáhali. Pracovali na stavbě. Trenéři dětí s vysokoškolskými diplomy a licencemi trenéru na nejvyšší úrovni. Mohlo by se napsat, že tituly a licence nám POSKYTLY vysoké školy. Taky by to byla pravda.
Město už dříve prohospodařilo desítky milionů korun za papírové studie, modely a projetky areálů, které nestojí a nikdy stát nebudou. Velké peníze, které jsme my občané POSKYTLI ve svých daních a věřili, ze budou použity ku prospěchu všech vyletěly oknem magistrátu.
Tak o co vlastně jde? O zvláštní formu poděkování? V tom případě OK, rádo se stalo, rádi jsme pomohli městu překonat tu propast neschopnosti v podstatě všech historických politických vedení města pro občany, především děti, zřídit důstojný sportovní areál. O vlastních penězích Basketpointu se v článku taky nepíše. Možná to tak mají i v jiných klubech, že předsedové planuji do svých klubů věnovat desítky milionů jak tomu je v Basketpointu. Nespadly z nebe a ani nerostou na stromech jak mě kdysi informoval u památné kontroly města v klubu osvícený pirát a radní Varga. Věřím, že i jemu ta věta do našich řad dnes případne nepatřičná. Stejně nepatřičná jako váš článek pane Steskale. Pokud se tedy opravdu oba zajímate o to, co se u nás děje.
A že máme největší procentuální nárůst podpory? Poctivější by bylo bavit se o náplni činnosti našeho klubu respektive všech klubu z Pointers Family (Basketpoint, Fotbalpoint a Tennispoint). Malá čísla i když je zdvoj- nebo ztrojnásobite zůstanou malá. Padesát korun je na nákup rohlíku "hodně peněz", tři miliony nekonečně hodě, ale zaplatit 25 lidi s takovými penězi prostě nejde. I když jsou to srdcaři a nepotřebují hodně. Tak to prostě je. K tomu asi nejlépe poslouží přiložená tabulka. Velkost a rozsah činnosti klubu, nejen členskou základnu jako samostatné číslo definuje Národní sportovní agentura v částkách, které poskytuje pro masové sportování ve své výzvě Můj klub. Podle této jednotné celostátně uplatňované metodiky, kterou po letech objevuje také naše město je zřejmé, že jsme největší organizací svého druhu ve městě (minimálně poslední tři roky) ale máme k dispozici proporcionálně smutný zlomeček částky z města, ať už procentuálně narostla jakkoliv. A nejsme v tom sami, i na to po celou dobu upozorňujeme.
Je pravda, že jsme vznikli doslova na zelené louce. I nám ten nárůst zájmu o sportování dětí kdy u náborů neprobíhá žádná selekce, žádné měření rychlosti, dovednosti, výšky a talentu připadá jako zázrak. Snad je za námi vidět i nějaká práce a nezasloužíme si po dvanácti letech faktické existence veřejné ostouzení a zpochybňování našich požadavků. Přece jen za slůvkem a názvem Basketpoint není nějaká anonymní bezejmenná struktura. Jsou to stovky dětí a desítky trenérů, kteří se jim den co den, pátek-svátek poctivě věnují a vychovávají je. Sami se vzdělávají a pravidelně rozvíjejí kvalifikaci a byť dlouhodobě nedocenění pokračují ve své snaze, ať nejen naše město je lepší místo k životu. Jde nám opravdu o více než o hromadění dotací, jak občas slyšíme od lidí nedobré vůle. Možná by pane Stejskale, byla na místě omluva těmto lidem a nějaká lepší forma poděkování, než ta, kterou jste zvolil, ať už na zakázku nebo ze své vlastní iniciativy.
Nesystém rozdělování prostředků ve Frýdku-Místku a opakovaně zvednuté ruce zastupitelů při jeho schvalování jsou hodny pozoru. Mnohem menší disproporce při rozdělování dotací bez kritérií přivedly za mříže například náměstkyní MŠMT Kratochvílovou a fotbalového bose Peltu i šéfa českého sportu Janstu posadily do vyšetřovací vazby. Nevím jak se situace ve Frýdku-Místku od této stále živé kauzy liší. Nejsem právník, nejsem statni zástupce ani policista. Jak dlouho tento nesystém vlastně trvá? Deset let? Dvacet? Nebo třicet? Proto to nevadi? Jak dlouho tedy ještě budeme čekat? Konkrétních návrhů řešení, podnětů a ochoty pomoci má od nás stávající vedení města stejně jako to minulé má celkem dost ...
Zdeněk Navrátil
předseda kubů Basketpoint a Fotbalpoint
PS Veškerá čísla v přiložené tabulce pocházejí z veřejně dostupných zdrojů a z odpovědí magistrátu na žádosti o svobodný přístup k informacím.
